Křivoklátská škola v olympijské Paříži a historickém Londýně

Jsem tu správně? Křivoklátská škola v olympijské Paříži a historickém Londýně
26. 06. 2024

Křivoklátská škola v olympijské Paříži a historickém Londýně

Poslední květnový týden jsme vyrazili na dlouho plánovaný zájezd do Paříže a Londýna. Naneštěstí pár hodin po našem odjezdu začínalo „české“ finále MS v hokeji, které jsme sledovali na mobilních telefonech. Autobusem, v tu dobu jedoucím po německé dálnici, tak dunělo naše skandování: „Češi, Češi!“ a po dlouhých minutách a Pastrňákově trefě už křičeli i řidiči radostné: „Gól!“ Spokojeně jsme se toho večera ukládali ke spánku a cesta nám rychle ubíhala. Brzy po ránu už jsme byli na kraji Paříže.
Prohlídka olympijské metropole započala na nábřeží Seiny u symbolických hodin odpočítávajících čas do zahájení her, v tu dobu šedesát dnů a pár hodin. Zprvu se nám blízká Eiffelova věž zdála malá, ale to se brzy změnilo, když jsme po schodech stoupali vzhůru. Mnozí z padesáti účastníků ukončili svůj výstup v prvním respektive druhém patře a na samotný vrchol vyjeli jen ti nejodvážnější. Nádherný výhled na kilometry daleko jim byl odměnou. Ve stejný den nás ale čekala ještě návštěva muzea v Louvru, kam jsme se přesunuli vlakem, a všichni už vyhlíželi známou pyramidu. Přes velké davy návštěvníků jsme se protlačili dovnitř a hned zamířili za slavnou Mona Lisou, nezklamala, byla tam, ale pro každý pohled nebo snímek bylo nutné se prosadit mezi turisty z celého světa. Po chvilce ostýchání se ale naše děti naučily v davu orientovat a foťáky zaznamenaly mnoho slavných obrazů i sochu Venuše Mélské, jednoho ze symbolů blížících se her. Každý, kdo v noci v autobuse nedbal rad učitelů a dobře se nevyspal, už litoval, únava byla znát a každý krok bolel. Vícekrát již nikdo tuto chybu neudělal. Následovala krásná procházka kolem staveb sportovišť na náměstí Svornosti přes Champs-Élysées až k Vítěznému oblouku a pak ulicí plnou obchodů světových značek až zpět k řece, kde nás čekala projížďka lodí s nádhernými výhledy na další významné památky - katedrála Notre-Dame, Muzeum Orsay a mnoho dalších.
Druhý francouzský den jsme zahájili na Montmartre, nakoupili suvenýry, popovídali s pouličními umělci, okusili něco deště a hlavně jsme v bazilice Sacré-Cœur zažili část mše. Pro významnou část dětí to bylo poprvé. Děti se zaujetím a patřičným respektem sledovaly liturgický obřad až do chvíle, kdy jsme se museli odebrat za dalšími zajímavostmi. Podívali jsme se na místa natáčení slavných filmů, někteří zamkli své zamilované zámky na zábradlí, prohlédli jsme si torza zbylých mlýnů a u toho nejslavnějšího na Moulin Rouge nás vyzvedl autobus. Jeli jsme totiž do královského paláce ve Versailles. Pokud ale bylo v Louvru hodně návštěvníků, tady jich bylo dvakrát více. I tak jsme viděli vše podstatné, zrcadlový sál, obrazy z korunovace Napoleona či scénický obraz z bitvy u Slavkova. Versailles je ale také krásné městečko, kde si můžete dobře nakoupit nebo se najíst. Toho jsme plně využili. Místní znalost paní průvodkyně byla pro nás jednoznačně výhodou.
Ve Francii jsme byli ubytováni v hotelech typu F1, žádný luxus, ale postele pohodlné a snídaně moc dobré. Nejlepší ubytování jsme však měli v Anglii. Hotel Gatwick byl super, bohatý bufet k večeři i snídani, výborný servis a prostorné pokoje k odpočinku. Pro některé to byl jeden z nejlepších zážitků. Naše anglická mise ale započala dříve, pasovou kontrolou a naloděním na podmořský vlak. Eurotunelem jsme do britského Folkestoneu dorazili za necelou půlhodinku. První zastávkou byla katedrála v Canterbury, poutní místo s bohatou historií a elektrizující atmosférou. Viděli jsme, kde zemřel Thomas Becket i kde prodávají cornwallské taštičky. V londýnském Greenwich parku jsme překročili nultý poledník, zamířili k Temži a lodí dopluli až k legendárnímu Tower Bridge. Tento most děti většinou vyhodnotily jako největší zážitek. To i navzdory návštěvě pevnosti Tower, korunovačním klenotům, hromadám zbraní a zbroje, místu, kde byly popraveny manželky Jindřicha VIII. atd. Zkrátka otevírací most přes Temži byl pro naše děti, jak říkají: „ top“.
První den v Londýně patřil části zvané City, ten druhý pak Westminsteru. Hodně jsme cestovali metrem, prošli se parkem k Buckinghamskému paláci, obdivovali jsme Big Ben i Westminsterské opatství. Nezbytné byly i nákupy a oběd na Oxford Street. Hlavním tahákem dne se ale stala návštěva stadionu FC Chelsea. Komunikativní průvodci nás provedli útrobami stadionu přes šatny hráčů až k hrací ploše a pak na tribuny. Děti se ptaly na vše, od cen lístků až po účinkování českého brankáře Petra Čecha v klubu. A pak jsme vstoupili do neuvěřitelně bohatého fanshopu, kde si každý fanoušek fotbalu přišel na své. S úsměvy na rtech jsme se vraceli zpět k autobusu, aby nás převezl za posledním velkým zážitkem, zpět do Evropy jsme jeli trajektem. Pro děti ze středu kontinentu není vždy jednoduché odolat houpání lodi. Pokud ale dostanete zadarmo večeři a udržíte děti v pohybu, dá se zvládnout i tento problém.
Naše výprava opět prokázala, že pokud mají děti řád a respektují pravidla, můžeme s nimi vyrazit kamkoliv. Pochvalu si děti vysloužily nejen od nás, ale také od řidičů a paní průvodkyně. Drobná individuální selhání sice během zájezdu proběhla, ale každý se z nich poučil a celkově jsme si užili bezvadný týden na cestách za poznáním. Věříme, že podobné výpravy pomohou dětem do budoucna spojit si teorii s praxí a nabité zážitky a zkušenosti využijí i v osobním životě. Poděkování patří CK Scholare, která nám pomohla s organizací a plánováním zájezdu. Děkujeme také rodičům, že svým dětem umožnili na zájezd vyrazit a měli odvahu je s námi do světa pustit.

Mgr. Petr Tříska